Vcházím do třídy a letí vzduchem přímo na mě. Uhnu a ona s nedbalou elegancí uhýbá doleva. Říkám si “Je po ní, už škrábe spodkem o lavici, HA!”, přivírám oči, hledám toho „dobráka“, který ji hodil a v ten moment to zvedne (vlaštovka, samozřejmě). Hlavou mi běží “Co to…?” Trefila stěnu.
Vlaštovka. Papírová vlaštovka.
S trochou vytrvalosti, praxe, tréninku a úsilí se z ní může stát dokonalé inženýrství – geometrie, fyzika, lidský um! (Pozn. trochu teď váhám s tímto tvrzením z pozice učitele..)
Že ne? Tak hele
