Ahoj Vrtáci,
Vlastislav Smutný na jednom ze svých informačních tabel, které míjíte cestou do tělocvičny, seznamuje čtenáře s životem profesora Roberta Nejapsi. A kdo to tedy byl ?
Profesor Robert Nejepsa
pedagog, technik a filosof všedního dne
Profesor Robert Nejepsa patří mezi významné osobnosti československého strojírenství, vědy výzkumu i školství v oboru konstrukce kolejových vozidel. Z našeho regionálního hlediska je pak jistě zaznamenání hodné, že jeho osudy jsou také spjaty s Chrudimí a jejím okolím.
V období třicátých let dvacátého století se majiteli zdejší strojírny Františku Wiesnerovi dařilo získat do Chrudimi mladé talentované techniky, jako byli S. Trailin, R. Nejepsa a F. Remta, kteří osvědčili později své znalosti a nadání jako vysokoškolští pedagogové. Při bližším zkoumání pak můžeme konstatovat, že nejvýznamnějších výsledků na poli pedagogickém dosáhl právě Robert Nejepsa, který je dodnes uznávaným zakladatelem specializované vysokoškolské výuky v oboru konstrukce kolejových vozidel.
Narodil se 12. 1. 1906 v Kročehlavech u Kladna. V roce 1924 nastoupil na České vysoké učení technické v Praze, obor strojní. Spolužákem R. Nejepsy v Praze byl Jan Skarpíšek (1906 – 1970). Jeho otec pracoval v chrudimské strojírně Františka Wiesnera jako ředitel.
Robert Nejepsa dokončil studium na ČVUT v roce1930. Následně pracoval ve Škodových závodech v Plzni jako technický úředník, v říjnu 1930 nastoupil vojenskou presenční službu. Po té, v dubnu 1932, působil jako volontér (tedy neplacená pracovní síla – v době velké hospodářské krize) v ČKD Praha a od října téhož roku nastoupil na ČVUT jako náhradní asistent na Ústavu obráběcích strojů. V únoru 1934 přijal nabídku a nastoupil do Wiesnerovy strojírny v Chrudimi. Rychle se zapracoval v oboru konstrukce práškových kotlů.
Ve svých vzpomínkách vždy uznával význam chrudimského pobytu pro svůj osobní rozvoj. Přesto již v říjnu 1935 přijal nabídku na zaměstnání v Praze
Robert Nejepsa se v dalších letech postupně vypracoval na zástupce přednosty konstrukční kanceláře firmy Ringhoffer Tatra. Od roku 1945 byl nejprve přednostou ústřední konstrukční kanceláře a od července 1946 ředitelem pro ústřední správu vývojových prací československého vagonového průmyslu. Jedním z nejvýznamnějších počinů v této funkci byl nákup dílčí licence na výrobu amerických tramvají tzv. PCC car. Licence byla základem vývoje moderní tramvaje T1 a jejich nástupců T2 a T3. Ty dodnes jezdí v mnoha našich i zahraničních městech a byly základem pozdějšího monopolního postavení Tatry Smíchov, jako výrobce tramvají, v rámci celé východní Evropy.
Robert Nejepsa se sice na vývoji tramvajových vozů podílel i nadále, nicméně od roku 1949
se stal hlavní profesí vysokoškolským pedagogem. Jeho zásluhou se nejprve na ČVUT Praha vyprofilovala specializovaná výuka konstrukce kolejových vozidel. Od roku 1956 byla převedena celá Katedra kolejových vozidel na Vysokou školu železniční, sídlící v Praze Karlíně. V roce 1959 ale došlo k přejmenování na Vysokou školu dopravní a bylo rozhodnuto o jejím přesunutí na Slovensko do Žiliny. Profesor Nejepsa cítil povinnost setrvat se svou katedrou, a tak se na devět let stala jeho druhým domovem Žilina. Tam vychovával pro svůj obor nejen studenty, ale i mnohé nové pedagogy.
Po dosažení důchodového věku, v 65 letech, se opět vrátil do Prahy. Sice jen důchodce, nicméně dokázal využít svých konexí, které ani za dobu působení v Žilině neztratil. Od roku 1969 prosadil obnovení výuky konstrukce kolejových vozidel na ČVUT v Praze. Sám se na této výuce od
roku 1971 do roku 1979 naplno podílel. Profesor Robert Nejepsa zemřel v roce 1985.
Mějte fajn den,
Jirka